Jak se z koníčku stane poslání, aneb vše se děje ve správný čas.

Má cesta

Jmenuji se Nikol a již několik let se živím jako fotografka. Vlastně to dělám skoro celý život. Přináší mi to mnoho krásných zážitků, poznávám nové, mnohdy inspirující a pozitivní lidi. Myslím si, že jsem na své cestě prošla a zažila již mnoho životních situací. Odstěhovala jsem se ze Zlína do Prahy, kde jsem začala budovat svůj tehdejší sen a fotila známé osobnosti, sbírala zkušenosti a budovala kariéru. Nastala však závažná situace, která mě přivedla zpátky domů. Moje máma měla autonehodu a potřebovala moji pomoc pro rekonvalescenci, která trvala téměř dva roky. A tak jsem začala zase od začátku, tentokrát ale s myšlenkou, že kariéra není vše. S velkou pokorou jsem rozjela své podnikání ve Zlíně. Nevěděla jsem však, co bude dál... Jen na krátkou dobu jsem i já ztratila úsměv na tváři, protože jsem nevěřila, že za těmi starostmi a útrapami se může skrývat něco pozitivního. Čas mi však ukázal, že všechno má svůj důvod a že správné věci se musejí dít v ten správný okamžik. Když přišla nabídka focení v Nepálu, tak jsem ani na chvíli nepochybovala, jestli je to ta cesta, kterou se chci vydat. Jela jsem tam s odhodláním, že zažiju nové dobrodružství a poznám jinou zemi. Co jsem však našla je nepopsatelné. Lidé v Nepálu mnohdy nemají nic a stejně najdou důvod k radosti. Jejich životní příběhy se daly sotva srovnat s tím mým a přesto měli důvod se smát. Nepál se stal lékem pro mou duši. Znovu jsem našla důvod k radosti, ale i slzám. Děti, které jsem poznala v dětském domově a příběhy, které je provázely, byly pro mě téměř nepochopitelné. Poznala jsem zde i svoji sestru, jak mi říká mladá slečna Anisha, která má to nejkrásnější srdce na světě. I díky ní se ze mě znovu stala ta pozitivní, usměvavá, bláznivá bytost s duší dítěte, kterou jsem dříve bývala. Naučila jsem se tam, že úsměv je to, co nic nestojí, ale dokáže zázračně pomáhat. Proto jsem přišla s myšlenkou, že bych chtěla pomáhat nejen úsměvem, ale prostřednictvím své tvorby a svých fotografií. Zamilovala jsem si reportážní fotografii a s každým zmáčknutím spouště jsem si byla jistější a jistější, že to je to pravé co chci dělat a co mě činí opravdu šťastnou. Má práce se mi stala posláním a ze srdce doufám, že v tom budu moci i nadále pokračovat. Projekt nebojím se pomáhat se zrodil hlavně proto, abychom se dokázali navzájem inspirovat, navzájem si pomáhat, nebát se říct si o pomoc a nebát se pomoci těm, kteří to potřebují. Děkuji organizaci Thao, která dětský domov v Nepálu provozuje, že jsem měla tu možnost se tam podívat. Od té doby jsem byla v Nepálu 4x, našla spoustu lidí a dětí s krásným srdcem. V indii 2x, kde jsem na vesnici poznala úžasné a srdečné přátele.... má to smysl pomáhat tam, kde je to důležité a kde si toho opravdu váží.  Proto se snažím pomoci tím, co umím nejlépe a to prodejem svých fotografií.

Děkuji, že můžu! Namaste, Nikol.

DSC_2549.jpg
6G4A9723.jpg
mm 1.jpg